Egypt je obrazem nebes. Mocné síly, které udržují existenci celého kosmu v nám známé podobě, jsou v Egyptě trvale zpřítomněny v nejvyšší možné míře. Právě proto zde bohové, jejichž vlastním místem nebesa jsou, přebývají na Zemi a svou přítomností zosobňují a zaručují přítomnost řádu světa. Skrze své vědomí blízkosti bohů mohou lidé pociťovat, že v Egyptě se řád celého Vesmíru zrcadlí, takže osud této země je zosobněním řádu Univerza.

Úplný seznam článků podle jednotlivých rubrik naleznete zde.

Egypt je obrazem nebes. Mocné síly, které udržují existenci celého kosmu v nám známé podobě, jsou v Egyptě trvale zpřítomněny v nejvyšší možné míře. Právě proto zde bohové, jejichž vlastním místem nebesa jsou, přebývají na Zemi a svou přítomností zosobňují a zaručují přítomnost řádu světa. Skrze své vědomí blízkosti bohů mohou lidé pociťovat, že v Egyptě se řád celého Vesmíru zrcadlí, takže osud této země je zosobněním řádu Univerza.(1)

Je to ale právě a pouze přítomnost bohů, co Egypt činí takto pozoruhodným posvátným místem, takže pokud jej bohové opustí, v duchovním smyslu zpustne a spolu s tím pak duchovní úpadek postihne to, čeho Egypt zůstává věčným symbolem: Země a s ní celý kosmos budou postiženy postupným nástupem chaosu destruujícího jejich existenci.

Zřejmé je, že bohové dnes na Zemi přítomni nejsou a že s nimi skutečně odešel i kosmický řád. Opustili ji, protože lidé nedbají jejich potřeb. Protože vlastním místem pobytu bohů jsou nebesa a nikoli Země, zanikl ustáním oficiálního kultu v chrámech a poté i odklonem lidí od bohů v důsledku vynucené christianizace důvod, proč by na Zemi setrvávali. Pokud tedy lidé chtějí, aby byl obnoven řád světa, musí nejdříve obnovit kult bohů – a tím je přivolat zpět.

Lze samozřejmě namítnout, že tato představa je chybná, protože na Zemi je mnoho chrámů a protože existence mnohosti bohů, o níž byli přesvědčeni naši velcí předchůdci obývající břehy Nilu, je dávno "překonána" monoteistickou tezí jednoho jediného svrchovaného boha. Této otázce je třeba věnovat se důkladně, na tomto místě řekněme jen tolik, že v průběhu lidských dějin se už mnohokrát prokázala zhoubnost této teze a že s ní (i když zdaleka nikoli jen proto) nesouhlasíme. Neznamená to, že bychom popírali, že existuje jedno univerzální božství, ale tvrdíme, že nejspíše neexistuje způsobem, jakým si jej monoteisté představují, a že z toho nutně nevyplývá popření mnohosti bohů. Jednotliví bohové a bohyně ve své mnohosti toto božství sdílejí stejným způsobem, jakým my lidé sdílíme jedno univerzální "lidství".(2)

Bohové tak, jak je spolu s našimi dávnými předchůdci máme na mysli, reprezentují určité typy energií a kvalit. Jejich nepřítomnost na Zemi vzpomenutá v předcházejícím textu znamená oslabení, deformaci nebo dokonce zánik těchto kvalit ve světě. Univerzální "jediný bůh" monoteistů jen těžko může být podobným způsobem přítomen, přičemž svědectví o rozpornosti této ideje nám podávají i sami její zastánci v mnoha svých jen těžko ospravedlnitelných filozoficko-teologických konstrukcích. To, co člověka přesahuje, ať už v jakémkoli smyslu, může být ve světě přítomno výhradně v jednotlivých a od sebe v mnohém odlišných energiích a kvalitách reprezentovaných jednotlivými bohy.

Tyto kvality a jejich zosobnění  v božském světě různé lidské kultury pojímaly a pojmenovávaly různě a nelze tvrdit, že by různost těchto pokusů je pochopit zavdávala důvod domnívat se, že některé z nich jsou neoprávněné nebo dokonce zcela zásadně nesprávné. Nicméně právě Egypťané, kteří byli svými starověkými sousedy často pokládáni v tom nejlepším smyslu slova za nejzbožnější ze všech lidí,(3) je patrně dokázali rozpoznat, postihnout a v neposlední řadě také následujícím kulturám předat z lidského hlediska nejpřesněji a současně nejkomplexněji: Egypt je "jedinou zemí, která svým náboženstvím přivedla bohy na zemi, vzor vší svatosti a zbožnosti."(4) Stal se skutečným  "chrámem světa" a natrvalo tak představuje vzor úplné blízkosti bohů.(5) Nepochybně z tohoto důvodu byly od druhé třetiny 1. tisíciletí př. l. n. "pro mnoho cizinců všech společenských vrstev egyptská kultura a náboženství natolik přitažlivé, že byli odhodláni urazit poměrně dlouhou a časově náročnou cestu",(6) aby se s nimi seznámili a v mezích možností si je osvojili. Mnohotvárné úsilí o obnovení kultu bohů starověkých Egypťanů, pro něž se ujalo ne zcela přesné společné označení kemetismus, tudíž jistě může být i dnes pro nás spolehlivým prostředkem, jak se na toto poznání fungování řádu úspěšně napojit, mít na něm podíl a využít jeho potenciál.

Je ovšem třeba upřesnit, co se rozumí pod slovy "obnovení kultu staroegyptských bohů". V přísném smyslu slova starověcí Egypťané a tedy ani jejich kult bohů už neexistují. Navíc doposud nalezené artefakty, z nichž můžeme na toto náboženství usuzovat, se zaměřují zejména na jeho pohřební aspekty, případně na oficiální rituál, zatímco přímých dokladů jimi explicitně "nevyslovované", ale bezpochyby podstatnější části náboženského myšlení je po málu. Z toho, co máme k dispozici, sice lze vyvodit určitá pravidla pro každodenní kult, vždy je však třeba mít na paměti, že jeho přesná rekonstrukce není a nikdy ani nebude možná.

Je třeba ovšem ihned dodat, že ani není účelná. "Naše moderní vědomí není stejné jako vědomí lidí v oněch časech. Prošlo dlouhým vývojem, kterého si musíme vážit. Prostě převzít dnes egyptskou duchovnost by znamenalo popřít význam výjimečného historického procesu, který tvoří kulturní dějiny Západu. Starý Egypt nám především připomíná, že naše moderní kultura má hlubší kořeny, než jsme předpokládali. A to jak časově, tak i duchovně. Dotknutím se těchto kořenů můžeme získat obrovský zdroj inspirace a vedení. Ale současně si musíme uvědomovat, že tento znovu vybudovaný chrám (naší duchovnosti) už bude jiný než ten, který jsme (zánikem starověkého Egypta) opustili. Nemá proto žádnou cenu uvažovat o jakémsi návratu do Egypta. Máme dnes možnost vstoupit znovu do rozhovoru s egyptskou zkušeností, a tím i s našimi duchovními kořeny. Když poznáme tyto základy, můžeme je použít při stavbě naší budoucnosti."(7)

Obnovenému kultu bohů Egypta tedy bez obav můžeme dát poněkud odlišnou formu, než jakou měl před tisíciletími. Podstatné je to, že se bude vztahovat ke stejným božským kvalitám, neboť právě ty i nám scházejí, a tak staroegyptské bohy přivoláme zpět do jejich svatyní.

Je iluzorní se domnívat, že v reálně dosažitelném čase bude geografický prostor dnes nazývaný Egypt opět místem funkčních chrámů svých dávných bohů. Důležitější je vzít v potaz, že tato země byla, je a provždy zůstane zobrazením a určením osudu celého kosmu. Nejenže se v něm děje to, co předznamenává Egypt, ale Egypt se stane nositelem všeho, co je obsaženo ve zbývající části kosmického celku. Pokud se pokusíme porozumět staroegyptské duchovní zkušenosti, budeme tvůrčím způsobem lidí moderního věku rozvíjet a žít jeho mytologii a teologii a přivoláme zpět jeho bohy, země Kemet jako duchovní vlast se znovu probudí: my sami se staneme novými Egypťany a místo kdekoli na této Zemi, kde žijeme, se stane v duchovním smyslu Egyptem.

Bohové, kteří stráží mocné energie života celého kosmu, čekají na naše zavolání. Čím dříve přijdou, tím působivější bude užitek plynoucí z jejich obnovené přítomnost.

Raneb Džehutijdžedef 

Poznámky k textu

(1) Tuto tezi rozvíjí hermetický traktát Asclepius

(2) Podobně jako je v rozporu se zkušeností tvrdit, že z jednoho sdíleného lidství vyplývá popření mnohosti a individuální existence lidských bytostí (přestože i tyto představy jsou v evropské filozofické tradici přítomny), tak nic kromě předsudků nenutí domnívat se, že sdílení téhož božství jednotlivými bohy popírá polyteistickou pluralitu bohů.

(3) HÉRODOTOS. Dějiny. 2, 37

(4) "Aegyptus deorum in terras suae religionis merito sola deductio, sanctitatis et pietas magistra." Asclepius, 25

(5) ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. ISBN 80-7298-052-1. S. 9.

(6) TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha : Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 297.

(7) NAYDLER, Jeremy. Chrám kosmu: starověká egyptská zkušenost Posvátného. Překlad Miroslav Krůta. Praha : Volvox Globator, 1999. 301 s. ISBN 80-7207-245-5. S. 9.